2012-10 Sezení v kajaku
Tím, že jsem přišel o nohy, nastala komplikace i s mým oblíbeným koníčkem. A tím jest jízda v kajaku.
S kajakem jsem začal v roce 2008. Tento sport mě velice bavil a již v Rehabilitačním ústavu v Kladrubech jsem začal uvažovat, jestli to bude i nadále možné.
Po návratu z R.Ú. Kladruby za mnou přišel kamarád – vodák Tom a začali jsme diskutovat o mém problému. Od diskuze netrvalo dlouho k realizaci. Nakoupili jsme potřebný materiál, což bylo lepidlo, speciální pěna, pila, pivo a šli na to.
Přibližně po 2 hodinách se zdálo, že je dílo dokonáno. Následovala zkouška. Na vodní hladině se zdálo vše v pořádku a tak jsem chtěl vyzkoušet eskymáka. No a co myslíte – ten se povedl, ale pouze o 180 stupňů. Zůstal jsem hlavou dolů a cesty zpět nad vodní hladinu bylo možné pouze vyplaváním z lodi takzvanou krysou. Následoval další pokus. Těchto pokusů bylo dost a dost – pokaždé však se stejným výsledkem. Konstatovali jsme tedy, že bude špatně udělané sezení. Vždyť vždy je lepší svádět svoji nešikovnost na jiné věci. Loď jsme odvezli opět domů a začal další boj s úpravou sezení do kajaku.
Druhý den byla opět zkouška na vodě, ale se stejným výsledkem. Přemýšleli jsme, kde bude chyba. Tvrzení, že ve mně, jsem rezolutně popřel – i když musím uznat, že i to sehrálo významnou roli.
Pak ale Tomáš dostal perfektní nápad. V té době totiž právě rekonstruoval byt a dělal s montážní pěnou. To se mu velice líbilo a tak ho napadlo, že bych si mohl sednout do kajaku a on mě zapění. Jak řekl, tak se stalo. Odvezli jsme zase loď a Tomáš jel pro pěnu.
Já jsem se zatím obalil potravinářskou folií a obalil jsem zároveň i ta místa v kajaku, kde by bylo nežádoucí této hmoty. Tomáš přijel, já jsem se posadil do kajaku a Tom začal pěnit – pěnou. Když už se konečně zdálo, že práce je hotová (že je zapěněno), stačilo už jen nechat pěnu zaschnout.
Tak dáme kafe. Dali jsme kafe a seděli a čekali. Pěna bylo po hodině pořád ve stejném stavu a netuhla. Čekali jsme dál, ale ono to nebylo jiné a po 2,5 hodinách. Kafe už začínalo pomalu působit a můj močový měchýř se nebezpečně plnil, že už skoro hrozilo přetečení. Nic naplat, musel jsem kajak opustit a svůj měchýř vyprázdnit. Takže přibližně tříhodinové sezení v kajaku a pěna byla vniveč. Poté nám došlo, že vlastně pěna, která je zabalena v igelitu, netuhne. Ocitli jsme se opět na začátku a uchýlili jsme se opět k původnímu plánu. ˇ
Řezali jsme vodáckou pěnu a postupně lepili. Okolo půlnoci se zdálo, že je práce hotová. Pak začala práce pro Janičku. V pokoji to vypadalo jak po bitvě. Musím konstatovat, že má se mnou trpělivost.
Já s Tomášem jsme opět další den vyrazili na zkoušku. Loď se chovala dobře a ve mně byla velice malá dušička, protože měl opět přijít na řadu zkušební eskymák. Tak jdeme na to. Šup a už jsem hlavou dolů. Po velkém boji je situace pořád stejná, takže následovala opět rozplavba. Pokusil jsem se tedy o eskymáka podruhé a hle – eskymák se zadařil. Konečně mé sezení v kajaku bylo na světě i s úspěšným otestováním.
Na naše zážitky z vody se můžete podívat na stránkách naší malé vodácké skupinky Salámisti